Všichni milovníci krasobruslení séééém :)

Krasobruslení :)

Figure Skater Bootcamp

30. srpna 2012 v 13:57 | Clárka

Trénink+ zdravotní rizika

29. září 2011 v 21:54 | Clárka
Trénink:

Trénink je zaměřen na speciální a všeobecnou přípravu. Speciální trénink na ledě je zaměřen na nácvik soutěžních programů, techniky krasobruslařských prvků jako jsou skoky, piruety, krokové pasáže. Dále je zaměřen na choreografii a nácvik uměleckého vyjádření prostřednictvím pohybu po ledě. Všeobecný trénink je zaměřen na rozvoj pohybových schopností (flexibilita, koordinace, výbušná síla, rychlost, vytrvalost), balet a průpravná gymnastická cvičení.

K dosažení špičkových výkonů je nutná doba 8 -10 let tréninku.
Vysoké objemy tréninkového zatížení (3-5 hod denně na ledě + suchá příprava). (Hrázská, 2006)

Příklad celoročního tréninkového cyklu - nejvyšší úroveň (upraveno dle Hrázská, 2006)

Všeobecné přípravné období: květen - červenec
Specifické přípravné období: srpen - září
Předzávodní období: říjen
Závodní období: listopad-březen
Přechodné období: duben


Zdravotní rizika:

Navzdory velkým tréninkovým dávkám a intenzitě jednotlivých programů nejsou zranění v krasobruslení tak častá jako u jiných sportů (nízká úrazovost cca 0,25%).
Závodníci seniorských kategorií podléhají zraněním více než závodníci juniorských kategorií. Více náchylní jsou také krasobruslaři soutěžící ve sportovních dvojicích než tanečníci či sólisté. Většina zranění, které se stanou během závodů, mají charakter chronický (asi 64%) a z větší části jde o únavový typ zranění (Fortin, Roberts, 2007). Úrazy jsou větším nebezpečím v párových disciplínách kvůli pádům ze zvedaných figur, odhazovaných skoků (Dubravcic-Simunjaková a kol. 2007).

Více než 50% zranění mezi mladými sólisty jsou součástí syndromu přetížení. (Dubravcic-Simunjaková, Pecina, Kuipers, Moran a Haspl, 2007).

Další zranění v oblasti dolních končetin jsou způsobena krasobruslařskými botami. Tyto problémy má většina závodících krasobruslařů a hlavní příčinou je tuhost a tvar bot. Jako nejčastější zranění se vyskytuje bursitida (zánět tíhového váčku) hlezenních kloubů, zánět Achillovy šlachy, deformace kosti patní, výrůstky, mozoly, kladívkové prsty atd.
Typickou krasobruslařskou svalovou dysbalancí je oslabení svalů pro pohyby a stabilizaci hlezenních kloubů (tzv. syndrom vratkosti hlezenních kloubů), který se vyskytuje většinou u krasobruslařů trénujících na ledě 4 - 5 hodin denně a projeví se při suché přípravě (běh, skok popřípadě i chůze po nerovném povrchu) nebo při tréninku či závodech na ledě.
S bederní hyperlordózou, prohloubenou skoliózou, poruchami růstu a opožděnou menarche se setkáváme u krasobruslařek.

Nejčastější poranění:

- akutní: tržné rány na bradě, drobné řezné rány prstů ruky, distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu, natržení stehenního svalstva

- chronické: záněty Achillovy šlachy, únavové zlomeniny, "skokanské koleno", bursitida hlezenních kloubů

Charakteristika sportovce

29. září 2011 v 21:51 | Clárka
Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Melichna 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Byrne-Eston 2007***, Byrne-Eston 2007****, Ústav sportovní medicíny 2010*****).


Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Melichna 1993).

Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Melichna 1993*, Byrne-Eston 2007**, Ústav sportovní medicíny 2010***).


Značné rozdíly jsou v jednotlivých disciplínách, především se liší sportovní dvojice a sóla (ženy).

Obr. Somatograf - krasobruslaři (modře-muži, červeně-ženy).




Funkční charakteristika výkonu+ Specifická adatace organismu na zátěž

29. září 2011 v 21:43 | Clárka
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Melichna 1993*, Byrne-Eston 2007***).

Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen

Funkční adaptace:

zvýšení kapacity: anaerobní, aerobní (po 7-8 letech tréninku)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, kinestetický, vestibulární

Morfologické změny:

svaly: vaskularizace svalů

Rozvoj pohybových schopností:

koordinace (orientační , diferenciační, rovnováhová, rytmická, synaptická), síla (explozivní - dolní končetiny), rychlost (akční), vytrvalost (aerobní, anaerobní), flexibilita kloubů

Metabolická charakteristika výkonu

29. září 2011 v 21:39 | Clárka
Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu: do 2min 50s (krátký program), 4min ženy, muži 4min 30s (volná jízda) (ISU 2004)

Intenzita zatížení: střední až maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace


Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu v ostatních disciplínách (upraveno dle Sharkey 1986).

Zdroje energie: ATP a CP, glykogen

Zdrojík:


Krasobruslení: Systém hodnocení:

29. září 2011 v 21:37 | Clárka
  • body za techniku (hodnocení krasobruslařských prvků)
  • body za komponenty programu (bruslařské dovednosti, spojovací prvky, předvedení, choreografie, interpretace)Led: 56-60m (OH 60m) x 26-30m (OH 30m)

Obr. Faktory sportovního výkonu - krasobruslení


Trocha historie :)

11. prosince 2010 v 21:31 | Clárka
S upevňováním pozice měšťanstva se rozvíjí bruslení. Prvky krasobruslení se dokonce objevují už v 19. století. Bruslení mají v programu četné spolky a v r. 1868 vzniká 1. veslařsko-bruslařský Lední klub v Praze. Využívá vody v různém skupenství a dokonce organizuje první kombinované celoroční tréninky sportovců: v zimě bruslení - v létě veslování.

Krasobruslení se postupně šíří i mimo Prahu. Do Roudnice, Plzně, Brna, Opavy a dalších měst. Je to období, kdy se krasobruslaři zúčastňují současně i rychobruslařských soutěží. Tato tradice se udržela až do 30. let 20. století.

Některé pojmy, používající se běžně v krasobruslení, jsou pro nás zahaleny rouškou tajemství. V průběhu šampionátu, olympiády, tréninku, slyšíme salchow, lutz, axel... Ale víme po kom nesou tyto skoky své jméno?

Byli to lidé, kteří skoky nejenže vymysleli, ale také předvedli. Pochopitelně to byly skoky v základním jednoduchém provedení. Mnozí z "vynálezců" se však ještě za svého života dočkali dvojitého nebo trojitého provedení svého "vynálezu".


Společné piruety

23. září 2010 v 10:08 | Claire
Společné piruety patří k dalším typickým párovým prvkům. Piruety mohou partneři provádět ve VYSOKÉ, NÍZKÉ ČI VÁHOVÉ poloze. K základním variantám patří společná pirueta ve váze s polečná nízká pirueta. Piruetu ve váze mohou oba partneři provádět v paralelním nebo zrcadlovém fržení. Rovněž společnou nízkou piruetu lze provést buď paralellně nebo ve variantě tzv. čerkevské- partner točí vonlou nohou vzad a je v prohnutí. Současná pravidla nutí dvojice do kombinací všech poloh a nabízí nespočet možností společných piruet.

Pozice s držením za ruce- figura zvedaná tahem

22. září 2010 v 14:17 | Claire
Při tomto typu figur zvedá partner svou partnerku do vybrané figury vytlačením. Oba partneři jsou nejprve otočení tváří k sobě a vzájemně se uchopí za ruce, přičemž jeho ruce jsou pod jejími. Partner vytlačí partnerku vzhůru, zatímco ona se odrazí z jedné nohy. partnerčina pozice ve vzduchu je v roznožení. Partnerovy ruce jsou zcela propnuté a oba zachovávají držení ruka v ruce.

Pozice s držením za ruku a bok

22. září 2010 v 14:13 | Claire
Třetí skupina zvedaných figur je charakteristická partnerovým držením za ruku a bok partnerky. K nejčastějším zvedaným figurám této skupiny patří tzv. HVĚZDY (odpíchnutá hvězda, hvězda na jedné paži) Na odpíchnutou hvězdu se oba partneři rozjíždějí vzda, následně partner uchopí partnerku jednou rukou za bok a druhou rukou ji drží za její protiležící volnou ruku. Partnerčina druhá ruka je položena na partnerově rameni. Partnerka se odpíchne stejným odrazem jako při provedení toeloopa a je zvednuta do polohy, při níž může mít své nohy buď v roznožení, nebo bočním roznožení. Partner ji drží jednou rukou za bok, druhou za ruku, případně může tuto ruku uvolnit. Při figuře drží partnerka polohu ve vzduchu a partner spolu s ní provádí několikanásobný obrat.

 
 

Reklama