Všichni milovníci krasobruslení séééém :)

Alena Leonová - Být šampiónkou

16. prosince 2010 v 20:04 | Clárka |  Alena Leonová
S novopečenou šampionkou mezi juniorkami, 18ti letou Alenou Leonovou se podařilo udělat korespondentům přes telefon rozhovor těsně před odletem do Detroitu, kde se celá Sborná bude soustředit, trénovat a aklimatizovat před nadcházejícím MS v Los Angeles. Alena byla ve výtečné náladě. Jak taky ne. Nyní už snad nikoho nenapadne nazývat naše ženské krasobruslení beznadějným. Rozhovor jsme ale nevedli o sportovních předpovědích země, ale o příjemnějších věcech.

Aleno, kolik času jste věnovala oslavám titulu mistrině světa?
Celý den po návratu domů jsem mohla odpočívat. Vlastně skoro. Ale už následující den byl trénink. Odjela jsem si nechat udělat nový kostým a také se přebarvit na brunetku.

Rozhodla jste se měnit image?
Oba dva, já i trenér, rádi experimentujeme. A tak nějak všichni říkali, že mi více sluší být brunetkou. Ke všemu se mi ani nepovedlo být povedenou blondýnkou. Místo světlé až platinové barvy vlasů je mám takové špinavě žluté. Tak jsme se rozhodli, že se přebarvím na tmavší odstín, bližší mé přirozené barvě vlasů.

A proč měníte kostým?
Mnozí mi sdělovali, že v tom světle modrém kostýmu na krátký program mě není na ledě vidět. Rozhodli jsme se vytvořit něco veselejšího. Teď bude cyklámenový, takový ostře růžový se zlatou. Budu celá v kamenech (směje se ...)

Vaše 5. místo na domácím šampionátu vás zklamalo, podtrhlo kolena nebo naopak vybudilo k aktivitě?
Samozřejmě, zklamalo. Čekala jsem, že bych mohla být v trojce nejlepších, možná i šampiónkou. Ale nepovedený program mi dále nedovolil přemýšlet o pódiu. Bylo to zlé, tím spíše, že jsem hned nevěděla, že i tak pojedu na juniorské mistrovství. Myslela jsem si: je po sezóně, po všem. Svěsila jsem ramena. Ale potom mi řekli, že i tak pojedu alespoň na Evropu a tak jsem se začala seriózně a znova připravovat.

Před juniorským mistrovstvím jsem mluvila s Ljubov Iljušečkinou a Nodari Maisuradzem. Sami říkali, že jedou do Sofie výhradně pro zlato. Čestně, vy sama jste taky myslela na zlato?
Myslela jsem na to, že mám na medailové umístění. Před dvěmi lety jsem byla 12. a loni 6. Chtěla jsem stoupat výš a výše.

Kolik let ještě můžete bruslit za juniorky?
Ještě příští rok. Ale už mi řekli, že je načase dát příležitost mladším. Upřímně, ani jsem nečekala, že tento rok pojedu na MS juniorů, i když se mi moc líbí vystupovat v juniorech.



Seniorské ME a juniorské MS. Vzhledem ke konkurenci, který je pro vás složitější?
Evropa je silnější, pokud jde o úroveň bruslení. Tam se člověk dostane najednou do startovního pole se sportovci, které dřív znal jen z televize, jako Carolina Kostner, Laura Lepisto. Samozřejmě, že ony bruslí lépe, je to již vyzrálé krasobruslení. Soutěžit v seniorech je těžší. Známky jsou zde úplně jiné, hlavně ta druhá, za komponenty. Tedy za skluz a za předvedení.

Myslíte, že teď, když jste vyhrála MS v juniorkách, budete mít vyšší autoritu u rozhodčích a nebudou vám seřezávat druhou známku, jako se to stalo u volné jízdy na ME?
Myslím, že ano. Už nyní, v Sofii jsem to pochopila, když jsem viděla ocenění volného programu. Najednou jsem tam měla jen minimální rozdíl mezi komponenty a technikou. To je pro mne velmi dobré. Protože i když mi dávají techniku celkem vysoko, komponenty mi vždy seřezávají tak nízko, že je tam rozdíl i 10 bodů. V Sofii jsem dostala více než 50 bodů v prvním i ve druhém hodnocení a to bylo pro mě samozřejmě velké plus.

Nechala jste si volnou z minulého roku. Nebála jste se tolik riskovat? Je známé, že rozhodčí se většinou k takovým rozhodnutím staví nemile.
Hmmm ... ale rozhodčí, se kterými jsem se letos setkala na soutěžích, myslím, ještě tenhle můj program neviděli. Navíc se mi ta jízda opravdu líbí, tak jsem se rozhodla ji neměnit.

Na začátku volné jízdy se vám nepovedl první skok v kaskádě. A potom jste se tak tak udrželi po dvojném. Je tak snadné vás znervóznit?
Ano. Pro mne je první skok velmi důležitý. Pokud u něj spadnu, všechno ostatní může jít do háje. Ale já jsem nespadla. Zabojovala jsem. Takže jsem byla schopna bojovat i dál. Nicméně, po druhém skoku mi skutečně už bylo všechno jedno. Byl pro mě zásadní. Byl to Lutz, u kterého jsem 4x spadla na tréninku. A už jsem si myslela, že je po všem. Ponížila jsem ho a myslela si, že už se nevzpamatuji. A nakonec to byl jediný skok, u kterého jsem měla v ocenění od rozhodčích plusové hodnoty. Skoky byly takové vyškrábané, vykousnuté z ledu.

Na Evropě se vám nepovedl Lutz, na juniorech v Sofii jste s ním taky měla problémy. Ačkoliv ve volné jízdě jej předvádíte bez problémů. To je takový nešťastný?
Začala jsem jej skákat stabilně teprve před měsícem. A to proto, že kvůli zranění jsem jej nemohla delší dobu trénovat. Začala jsem ho dělat teprve na Mistrovství Ruska. Předtím jsem i bez 5ti trojných skoků startovala na etapách GP v Číně a Rusku. Když jsem začala stabilně Lutz skákat, rozhodli jsme jej zařadit i do volné jízdy. Na ME mi řekli, že Lutz se mi nedaří a doslova těsně před startem, na rozjížďce jsme se rozhodli jej zařadit ne tak blízko k mantinelu, aby nebylo tak těžké jej ustát. Teď už jsme odzkoušeli všechny nájezdy a doskoky, samozřejmě tedy i u Lutza.



Teď po vítězství na MS juniorů budou zejména ve vás vidět další naději našeho ženského krasobruslení. Máte z toho radost? Tedy jestli takový pocit zodpovědnosti vůbec může být radostný ...
Rozhodně pociťuji mučivý pocit zodpovědnosti. Vždyť budu za Rusko jedinou závodnicí na MS seniorů a jsem pověřena úkolem přivézt pro zemi na příští rok dvě místa. Ale jinak na mě nikdo extra netlačí. Řekli mi, že mám prostě předvést to nejlepší, co mohu a umím. Ve středu odjíždíme do Detroitu na soustředění, kde bude celá naše Ruská sborná a budeme trénovat a procházet aklimatizací.

Takže to nebudou žádné prázdniny?
No, proč ne? Myslím, že bude volno. Je zapotřebí se taky projít, prohlídnout si všechno kolem, aby se člověk osvobodil od nervozity před startem. Já obvykle čtu noviny, časopisy a deníky. Z knih jsou to především učebnice. Profesoři mi vycházejí samozřejmě vstříc, ale přesto musím dělat zkoušky hned, jakmile se vrátím. Takže už v Americe se musím začít připravovat na zkoušky, aspoň se mi nebude stýskat. V zásadě je to úžasné odreagování. Někdy si na soustředění beru s sebou i notebook. Po rozcvičení sedím u netu a klábosím s přáteli. Prostě se nějak musím uklidnit.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama