Všichni milovníci krasobruslení séééém :)

Myslivečková a Novák: „Krasobruslení nás stále baví“

19. listopadu 2010 v 20:31 | Clárka |  Lucie Myslivečková & Matěj Novák
Lucie Myslivečková a Matěj Novák jsou už šestou sezónu reprezentanty České republiky v krasobruslařské disciplíně tance na ledě. Trénují střídavě v Praze a v německém Oberstdorfu pod dohledem svých trenérů Natalye Karamyshevy a Rostislava Sinitsyna, bývalých reprezentantů Sovětského svazu v téže disciplíně. Přestože oba bruslili už od dětství, úspěchu dosáhli až společně. Byli úspěšní už jako junioři, osmí na juniorském mistrovství světa, několikrát v první pětce juniorských Grand Prix. Už dvakrát se zúčastnili mistrovství světa seniorů a letos druhým rokem zkouší soutěže seniorské Grand Prix. A jejich výkony mají stále stoupající tendenci.

Kdy jste začali s krasobruslením a co Vás k tomu přivedlo?
Matěj: Začali jsme oba ve čtyřech letech a bruslili jsme sólo, ve čtrnácti letech jsme přešli na tance. V tancích tedy jezdíme šestou sezónu. Mě poprvé na stadion jako malého přivedla mamka. Do tanců se mi moc přejít nechtělo, ale mamka mi řekla, že do patnácti jezdit musím a od patnácti můžu. U tanců jsem zůstal, protože mě to začalo bavit.
Lucie: Já jsem si na brusle poprvé stoupla na výletě v Praze při veřejném bruslení. Když jsem se vrátila domů do Břeclavi, tak jsem mamku pořád otravovala, že chci zase na led. Tak mě mamka, která je sama trenérka krasobruslení, dovedla na zimní stadion. K tancům mě přivedla taky mamka a taky moc se mi nechtělo (smích). S mamkou jsme se domluvily, že to alespoň zkusím. Pak jsem jela na zkoušku na měsíc do Prahy a už jsem u toho zůstala.

Kdo Vás, jako taneční pár, dal dohromady? A znali jste se předtím?
Lucie: My jsme se znali už ze soustředění z doby, kdy jsme ještě jezdili každý sólo.
Matěj: Dohromady nás dali naši současní trenéři.
Lucie: Byli jsme v Praze na zkoušce ve skupině s dalšími sólisty, dohromady dva kluci a tři holky. Já a Matěj jsme od začátku jezdili spolu a už jsme spolu zůstali.

Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykli, že jste najednou na ledě dva, že musíte jeden druhého cítit?
Lucie: Svým způsobem takové zvykání trvá do dneška. První rok, ještě jako novice pár, to bylo samozřejmě nejtěžší. Nejvíc práce nám dalo sehrávání při zvedaných figurách, to jsme hodně často trénovali.
Matěj: Neumím přesně určit, kdy přišel ten pocit "cítění" druhého na ledě, protože to přichází postupně.

Trávíte spolu spoustu času, máte nějaký recept, jak předejít ponorkové nemoci?
Lucie: Nejlepší je asi trávit volný čas každý sám. Trochu si od toho druhého odpočinout.

Když se vrátím ke krasobruslení - při vyslovení toho slova se každému vybaví jiné asociace. Co se vybaví Vám?
Lucie: Mně se vybaví Matěj.
Matěj: (smích) Mně se vybaví velká dřina.
Už jsem se setkala i s názorem, že krasobruslení není sport jako takový, protože tréninky nejsou tak náročné, jako u jiných sportů. Můžete popsat, jak probíhá Vaše běžné tréninkové odpoledne teď v sezóně?
Lucie: Odpolední trénink tady v Praze začíná tak, že máme hodinu a půl na ledě. V této fázi tréninku dle předem daného plánu trénujeme buď krátký tanec, nebo volný tanec. Jedeme jízdu vcelku a potom si zkoušíme různé sekvence či jednotlivé prvky, které nám dělaly problém. Každý prvek v tanci musí být dotažený až do konce. Poté následuje hodina baletní přípravy v tělocvičně, po které máme na ledě další hodinu a půl dlouhý trénink. Při něm trénujeme ten druhý tanec, než na prvním tréninku, ale stejným systémem.

Kvůli lepším podmínkám tréninku jezdíte trénovat do německého Oberstdorfu. Jak se vyrovnáváte s tak dlouhodobým pobytem daleko od rodiny a přátel? Vlastně už i přesun do Prahy pro Vás byl odloučením od domova, ale Německo je ještě dál.
Matěj: Není to zdaleka tak závažné, v Praze jsme si našli nové kamarády, hlavně z krasobruslení. V Oberstdorfu jsme si našli taky nové kamarády, tam jich dokonce máme víc. V Praze studujeme školu a máme tu zázemí, když jedeme do Oberstdorfu, tak tam hlavně tvrdě makáme a makáme.
Lucie: Pokud chce člověk být úspěšný a něčeho dosáhnout, musí něco vydržet. Celkem na všechno se dá zvyknout. Krasobruslení nás stále baví, takže to zvládáme.


V porovnání s jinými sporty je v krasobruslení krátký čas na to, abyste ukázali, co jste natrénovali. Když sečteme časové limity pro krátký a volný tanec, je to cca sedm minut, navíc závodů a tím pádem příležitostí ukázat, co jste natrénovali, je během roku jen pár. Jak zvládáte svou psychiku a jak se dokážete zkoncentrovat na výkon?
Lucie: V našem sportu je fajn, že když máme trénink přímo před závodem a daří se, tak se Vám za prvé zvýší sebevědomí a za druhé to vidí i rozhodčí, kteří se na tréninky chodí koukat. Proto se opravdu vyplatí se i na tréninku hodně snažit, abyste předvedli vše, co umíte. Horší to potom je, pokud se trénink nepovede. Při závodě se musíme spoléhat každý sám na sebe a taky na toho druhého. Máme určitě koncentrační cvičení, dokonce jsme vyhledali i mental kouče, který nás naučil pár věcí - například právě to, jak se na daný výkon zkoncentrovat, protože pro náš sport je to jedna z rozhodujících složek.
Před začátkem sezóny byly pro Vaši disciplínu schváleny velké změny v pravidlech. Povinný i originální tanec byly zrušeny a byly nahrazeny tzv. krátkým tancem, který je vlastně spojením obojího. Už máte za sebou letos nějaké závody, jak se Vám na nich krátký tanec jezdil?
Lucie: Musím říct, že je to pohodlnější, protože teď máme jen dvě části soutěže. Ovšem při velkých závodech, jakými jsou mistrovství Evropy a mistrovství světa, bude mít soutěž stejně tři části, protože se do programu vrací kvalifikace. Pojedeme tedy volný tanec v kvalifikaci, pak krátký tanec a nakonec znovu volný.
Matěj: Takže na velkých závodech to vlastně bude to samé, jako dříve, protože soutěž bude mít tři části.

Změny jsou tedy v nové sezóně opravdu velké. Jak ale krátké tance změnily systém Vašeho tréninku?
Matěj: V tréninku teď máme víc času pilovat oba dva naše tance. I když v krátkém tanci je vlastně zahrnut kus z povinného tance, který je třeba natrénovat. Ale tato povinná pasáž trvá minutu a půl a zbylou minutu a půl už nemusíme plnit tolik prvků, jako ještě loni v originálním tanci. Máme tedy ke zdokonalování jednotlivých částí tanců či jednotlivých elementů více času.
Lucie: Tréninky usnadňuje i to, že v předchozích sezónách byly na sezónu vylosované minimálně dva povinné tance, které bylo třeba trénovat, nějaký čas před závodem se vylosoval jeden a ten se piloval pro daný závod. Letos máme jen jeden, který trénujeme pro každý závod.
Pro letošní sezónu jste dlouho neměli přidělen žádný závod z prestižní série Grand Prix, nakonec jste dva závody dodatečně přidělené dostali. Soutěž v Japonsku už máte za sebou, jak se Vám tam líbilo a závodilo?
Lucie: Na závodech v Japonsku je vynikající atmosféra díky fanouškům. Celkově je to zajímavá země, mně osobně se tam moc líbí a třeba jejich jídlo mi velice chutná. Závody měly výbornou organizaci, proto jsem ráda, že nám štěstí přálo a jeli jsme soutěžit zrovna tam. Co se týče výsledku v soutěži, spokojenost je určitě, protože jsme se zlepšili. Ale výkony mohly být rozhodně lepší.
Matěj: Japonsko je země, která mě fascinuje. Chtěl bych se tam podívat častěji, než jen na závody. Jídlo výborné, lidé výborní. Jen ty lety tam a zpět mi vadily, na tyhle delší trasy letadlem já moc nejsem.

Vaše druhá Grand Prix bude v Moskvě, těšíte se?
Matěj: Do Moskvy se těšíme moc, protože tam se budeme cítit skoro jako doma, mezi Rusy máme hodně kamarádů.
Lucie: Těším se, na rozdíl od Japonska tady budeme i všem rozumět. A Rusko bruslením žije.

Krasobruslení Vám bere spoustu času. Jak to zvládáte kombinovat třeba s dalšími aktivitami?
Lucie: Snažíme se to zvládat, ale je to těžké. Hlavně třeba kdybychom chtěli nějakou brigádu a vydělat si peníze, tak to opravdu nejde zvládnout. Navíc jsme kvůli tréninku hodně často v Německu.

Oba jste už úspěšně absolvovali střední školy, pokračujete nějak ve vzdělání?
Lucie: Ano, oba studujeme Univerzitu Jana Amose Komenského v Praze. Matěj studuje cestovní ruch a já sociální a masovou komunikaci. Na škole máme individuální studijní plán. Vysokých škol, které může vrcholový sportovec studovat a toto studium přitom zkombinovat se sportem, je málo. Dobře to jde například při studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu, i když při našich trénincích v zahraničí by možná i to byl problém. Z této školy bychom však mohli být jednou asi pouze trenéry. Obory, které jsme si vybrali, nás baví a rozšiřují nám obzory.

Právě na Vaši budoucnost a obory Vašeho studia jsem se chtěla zeptat, protože ani jeden se nevěnuje sportu. Myslíte si tedy, že Vaše profesní budoucnost bude spojená s krasobruslením, nebo ne?
Lucie: Zrovna můj obor se s krasobruslením skloubit dá a myslím, že i Matějův by šel. Já za sebe musím říct, že mě vybraný obor ohromně baví a naplňuje a nevylučuji, že bych se mu v životě profesně věnovala.
Matěj: Já jsem chtěl studovat hlavně jazyky, takže obor jsem hledal podle toho. A jestli vidím svou budoucnost spojenou s krasobruslením? To teď nevím, nechám se životem překvapit. Člověk nikdy neví, co se stane, může se stát cokoliv a nemusíme bruslit, i proto studuji jiný obor, abych měl otevřené dveře na více stran.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama