Všichni milovníci krasobruslení séééém :)

Brianovo umělecké děctví :D

6. června 2010 v 20:39 | Claire |  Brian Joubert
Rodina ze zlata:

Poitiers je celý můž život. Narodil jsem se tam 20. září 1984. Bydlím v rodinném domě, který se nachází v lidové čtvrti Beaulieu. Trénuji tam od čtyř let. Mám rád toto město, jsou tam všechny mé záchytné body. Až jednou nechám postavit dům -bezpochyby tento rok-, bude to tam. Tam, kde jsou mé kořeny. Jsem vázán na toto město a je to velmi silný pocit…
Strávil jsem tu šťastné dětství, obklopen milujícími rodiči. Jsme ze skromného prostředí, ale nikdy nám nic nechybělo. Celá rodina toho pro můj úspěch hodně obětovala. Dlouho. Museli jsme čekat na první úspěchy na mezinárodní úrovni abychom dostávali nějaké příspěvky. Všechny moje sestry trávily celé večery stříháním hudby a montáží hudebních doprovodů, zatímco naše sousedka šila kostýmy. Bylo to tak řemeslniceké. nikdy jsme opravdu neodjeli na prázdniny, moje rodina se spokojila s tím, že mě doprovázela na letní soustředění. Jezdívali jsme spolu autem do Anglet, Mont-Dore nebo Bordeaux. Většinou jsme spávali v nějaké ubytovně nebo jsme kempovali. Tento druh cestování vyhovoval mým sestrám. Buď se na mě chodily dívat na led nebo si venku našly jinou zábavu. Zhruba každé tři měsíce jsme musel měnit brusle. Byly to brusle "Super Diamant" za asi 4000 franků za pár. To tvořilo důležitou část rodinného rozpočtu. Dnes si uvědomuji míru úsilí vynaloženého mými rodiči. Budu jim za to navěky vděčný. Bezpochyby je to výledek mé výchovy, ale nejsem žádný utraceč. Znám hodnotu věcí. Rád dělám lidem radost a lidem, které mám rád dávám různé dárky.
Můj otec pracuje jako veřejný pracovník. Nebránil mi v krasobruslení a i když je to těžké,doprovází mě, kde může. Nesmíme zapomínat na jeho pracovní cesty. Krasobruslení není jeho šálek čaje. Zajímá se o tom jenom proto, že ten sport dělám. Nikdy nebyl přísný. Když jsem byl malý, pořád jsem někam lozil, vrtěl jsem se, šplhal na židle...a zůstal jsem tak trochu životu nebezpěčný. Vymstilo se mi to během jedné sezony. zničil jsm si (nějaký) sval, když jsem dělal salto na kole v cross terénu. Bylo to nejvážnější zranění v mé kariéře. Ale tato divoká stránka mi zůstala, mám rád silné zážitky. Například jsem fanoušek mechanických sportů, F1, ale také a hlavně motorek. Michael Schummacher a Valentino Rossi jsou mými idoly. Nezmeškám jediný Grand Prix v televizi a hned když mám možnost, tak se jedu podívat na živo. Sním o tom, že je potkám. V 16 jsem si udělal řidičák, abych si mohl koupit 125 m3.
Mé rodiče to znepokojovalo, hlavně maminku, která stresuje jenom když jedu na trénink na mé nové motorce hinda 900, která může přesáhnout 200 km/h



Moje matka, pořád tak přítomná:

Po tom, co prodala vyrobené produkty (či co) se moje matka stala pomocnou technickou specialistkou v mateřské školce v Poitiers. To ona vybrala moje jméno Brian. Když to vyslovíte BRAILLE-ANE (brajan), budete opraveni. Vybrala toto jméno kvůli svým bretaňskýkým kořenům (Brieus, Briasen- říkala mi) a ne kvůli tomu, že to tak anglosasky zní. Jenomže mě velmi rychle přejmenovala na Babou. nevím proč, ani odkud to pochází, ale zůstalo mi to. jeden den během závodu to na mě křičela. Samozřejme si toho všimli fanoušci a od té doby je to v podvědomí publika. Co se mě týče, už jsem vybral jména dvým budoucím dětem. Můj syn se bude jmenovat Rubens, ne po tom malíři, ale po Barichellovi, což je automobilový závodník. A pokud to bude dcera, bude to Britany.
Když byla moje matka mladá, hodně sportovala. Dělala atletiku, hod závažím a skok o tyči. Taky hrála basket. A zbožňovala krasobruslení, i když ho nikdy nedělala. V televizi se dívala na Alana Calmata, kterého všichni považovali za idola 60. let.
Vždycky mě hnala kupředu, aniž by mě pronásledovala větami: "Budeš mistr, budeš nejlepší."
Jsme si velice blízcí a je to krasobruslení, co nás tak sblížilo.Vždycky byla se mnou, jak ve špatných, tak v dobrých chvílích. Vždycky mě bránila a ptala se na můj názor, když šlo o profesní orientaci v každé části mé kariéry. Díky tomu jsme mohl zůstat v Poitiers. Byl to můj výběr, mohl jsem jít do Bordeaux nebo do Champgny sur Marne. Do trénovacích center, množná více strukturovaných, ale to by mě nutilo vzdálit se a částečně opustit mé kořeny, což jsem vždy odmítal. Celá věc se stala později, když šlo o můj odjezd do USA. Moje matka mi vždycky říká pravdu, ať už příjemnou nebo vůbec. Někdy mě nervuje a ne vždycky s ní souhlasím, ale to je normální. Nejen že není z bruslařského prostředí - ostatně nikdy nezasahuje do technické stránky- ale navíc je ještě dnes velice ochranitelská. Přítomnost mé matky pro mě znamená hodně Přítomnost mé matky pro mě znamená hodně. Každé odpoledne si sedne za skleněnou vitrínu k baru, který je na stadioně.Jednou ji můj otec převezl, když řekl novinářům, že kdyby mohla, postavila by si tam stan. Ale já ji potřebuju. I když to není žádná výborná technička, zná mě nejlíp. je marné, že je mi 21. Stejně se na ni po každím skoku podívám a z jejího pohledu vidím, jaký jsem zanechal dojem, jestli dobrý nebo ne. Tím pádem se mě velice dotýká, když je terčem kritik. Myslím si, že je to strašně nespravedlivé. Vždycky na moji matku útočili za to, co pro mě dělala.Začalo to na stadioně Poitevin, kde jsem začínal.
Když se ptala na náhradní hodiny na ledě označili ji za hodně otravnou (v silnějším slova smyslu) zatímco ona jenom hrála svoji roli matky a snažila se mi nabídnout ty nejlepší podmínky, abych se mohl zlepšovat. Tento problém se v posledních letech ještě zhoršil a já jí děkuju za to, že tomu tak čelí.

Nikdy bez mých sester:

Vždycky jsem byl mazlíčkem rodiny. To se nezměnilo, nicméně moje dvě sestry nikdy nepadly do stínu. Ony samy mě přejmenovaly na DIA, když jsem byl adolescent. Alexandra a Sarah mají o 10 a 12 let více než já. Máme 3 různé povahy. Alexandra je po otci, Sarah po matce a já jsem míchanice obou dvou.Vždycky jsem si velice dobře rozumněli. Pak se Alex a Sarah odstěhovaly do společného bytu ve čtvrti Sant-Elois. Několik metrů od našeho rodinného bydliště. Výhoda byla, že jsem si mohl zabrat největší pokoj, ale ony mi chyběly. Pak jsem je jezdil často navštěvovat na kole a jednou na mopedu, který mi nabídla sestřina kamarádka. měl jsem jen 13 let:-) v tomto věku jsem ještě nesměl řídit. Ten moped byl starý, ale otec mi ho opravil, znovu namalovl a dal tam nárazníky.Byl skvělý, byl jsem do něj blázen (jako do toho mopedu). Ale otec mi na něm stejně zakázal jezdit. Jednou večer jsem však podlehl, nasedl na něj a rychle jel za Alex a Sarah. Byla černá noc. Jendo auto mě předjelo a natlačilo na okraj silnice. A už to bylo. Nechtěl jsem, aby se stala nehoda. Stoupl jsem si se spáleným kotníkem a několik dní nemohl bruslit. Doma mě rodiče pěkně seřvali.
po pravdě jsem vděčný sestrám za to, že jsem bruslař. Ony dělaly tance na ledě v době, kdy byl v Poitevin klub.Frustrovaně jsem se na ně díval za zábradlím, které ohraničovalo led. Taky jsem chtěl bruslit. V této době mě matka vyzvedávala úplně smáčeného, protože jsem zkoušel, jak chutná led. Tak jsem tedy začal tancem na ledě, ale během mé první soutěže jsem skončil poslední. Hned jsem s tím skončil. Pochopil jsem, že to, co půjde mně, je krasobruslení, kde se mohlo skákat a zapsal jsem se na satdion Poitevin.Zbožnoval jsem padání, válel a kutálel jsem se po ledě. rychlost nmě opojovala, byla to sranda.
Nosil jsem široké tričko a točil se nejrychleji, jak jsem dokázal a doufal, že se nafouknu tak, aby ze mě byla kulička. Byla to má vellká ambice. Pořád jsem se maminky ptal, jestli už se mi to povedlo. bruslení pro mě byla taková vášeň, že zezačátku jsem s bruslemi i spával. Myslel jsem jenom na to. každou sobotu, mimo mé tréninky, jsem chodil na bruslení pro veřejnost, jenom tak, pro radost.Ještě dnes to často dělám, lidé se ani nezdají být překvapení. někdy mi udělají místo, abych mohl udělat piruetu nebu skok. Ale nikdy se na mě nedívají jako na kuriozitu. To je důvod, proč nechci opustit Poitiers. Jsem tady doma.

 


Komentáře

1 Juđy. Juđy. | Web | 6. června 2010 v 20:43 | Reagovat

Ahoj,u mě na blogu je náběr affs;http://sugarville.blog.cz/1006/wanna-be-my-aff :)
Jestli nemáš zájem tak sorry,ale za každého budu ráda <3

2 Downpour Downpour | Web | 6. června 2010 v 20:45 | Reagovat

zajímavé :-)

3 selenka-a-spol selenka-a-spol | Web | 6. června 2010 v 20:47 | Reagovat

pořadam soncelebrita tak se mužeš přihlasit  pls

4 Myškyn Myškyn | Web | 6. června 2010 v 20:49 | Reagovat

pěkný a zajímavý článek ,)

5 Claire Claire | 7. června 2010 v 18:20 | Reagovat

děkuji :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama