Všichni milovníci krasobruslení séééém :)

Šampiónská láska

29. června 2009 v 13:31 |  Novinky
Alexej Yagudin, mnohonásobný evropský a světový šampion v krasobruslení, vítěz OH v Salt Lake City, účastník několika populárních TV projektů, nově také herec divadelní i filmový, je nejednoznačná povaha. Srdečný, přívětivý, a vzápětí arogantní a nekompromisní. Buď ho milují nebo nenávidí, ale nelze k němu být lhostejný. Tak se profiloval už v době svého působení ve velkém sportu. Když byl potom donucen opustit sport v ještě mladém věku, kvůli nepřekonatelnému zranění, poměrně záhy se našel ve světě showbyznysu. Zkoušel hrát divadlo, zkoušel se stát filmovým hercem, nazpíval několik písní a dokonce i tančil na pódiu.
Stránky bulváru se nepřestávají plnit jeho jménem - jednou mu ukradli auto, potom zase nedali cenu, do světa vtrhla jeho otevřená autobiografie ... o nekonečných románcích s "fabrikantkami" vůbec nemluvě. Zdá se, že Alexej přivykl tomu pozdvižení, které se kolem něj v médiích stále točí a jako správný pitěrský playboy je tomu dokonce rád. Ale také to může být image vytvořená samotným krasobruslařem.
Ve skutečnosti je Alexej klidný, pozitivní, upřímný, inteligentní a kultivovaný člověk, unavený od nechtěnné publicity. Za poslední rok dospěl o 10 let v tomto směru a je více opatrný ve výrocích. Také se snaží, jak jen to jde, schovat před cizíma očima to nejdražší, nejmilejší, co jej v poslední době na světě potkalo - svou lásku a rostoucí něhu. Přesto dal velmi otevřené telefonické interview právě ukrajinskému rádiu.


Alexeji, zeptám se zcela otevřeně. Co pro vás znamená láska?
To je velmi příjemný pocit. Tehdy se ti stále chce něco tvořit, všechno jde od ruky, vše se daří. Chce se ti chodit mezi lidi, setkávat se s přáteli. Tady je ale jeden problém, který naráží na tuto mou charakterovou vlastnost. Vidíš ... máš v srdci radost, lásku, jak tomu chceš říkat a rád bys to vykřičel do celého světa. Podělit se, nějak pojistit ... vždyť už jen tím, že to vyprávíš, prožíváš jisté pocity znova. Tak jsem i vyprávěl napravo, nalevo, jak jsem šťastný, jak jsem, chceš-li, zamilovaný. Ale ne vždy se mí spolubesedníci k podobnému vyjádření stavěli pěkně. Ať už to byly náhody, dnes by se dalo už jistě říci, zákonité, nebo ne, když se v tisku objevily zprávy o tom, že Yagudin se žení, s někým stýká, má románek nebo bydlí ... všechno vždy vyšlo na stejno. Mé vztahy se hroutily všem na očích.

Ano, mám-li soudit podle tisku, měl jste v úmyslu se ženit pokaždé, když jste se začal s někým scházet.
Ne, ne, takhle ne. To jen tisk vždycky všechno překroutil. Už od dětství jsem věděl, že jednou budu mít rodinu. Plnohodnotnou, velkou, s manželkou a dětmi. Víš, když vyrůstáš bez otce, má to své plusy i minusy. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem měl kolem sebe tak úžasnou rodinu - maminku, babičku, dědu, sestřenice, nikdy jsem se necítil jako dítě bez rodiče. Ale taky jsem tehdy dobře chápal: když je člověk charakterní, nikdy neopustí dítě. A ženit se "na zkoušku" podle mne postrádá smysl. Proč? Aby se za rok zase rozvedl? Proto jsem měl v sobě vždy rozpor. Na jednu stranu jsem chtěl rodinu se vším všudy už od 18 let. Na druhou stranu jsem věděl vždycky, že je to velmi zodpovědný krok, na který se člověk musí včas připravit, jak materiálně, tak morálně. Ale mladí lidé mají povoleno dělat chyby, proto i já jsem koupil poprvé snubní prsten dívce, když mi bylo 19 let. Nakonec jsem jí jej nedal. Rozmluvili mi to. Velmi populárním způsobem: "Lěšo, nemáš šanci". Potom jsem ale už dlouho neměl přání formálně své city takto předvádět. Jsem totiž už takový - snadno se zamiluji. Nechám se rychle uhnat. Po hlavě se vrhám do nových citů. Jsem upřímný k dívkám. Chci, aby v mé přitomnosti se každá cítila být královnou, tou nejlepší a nejmilovanější osobou. A tak to i bývá. Ale také se v životě stává, že city někam utečou. Nedokážu to nijak vysvětlit. Na tom nikdo nenese vinu. Prostě teď je to člověk, který je ti velmi blízký, velmi milý a drahý a za týden ti začíná jít na nervy. A přitom dělá všechno stejně - vypadá stejně, hovoří, pohybuje se ... ale už to nějak není to pravé. A já si myslím, že není v pořádku protahovat tento proces. Je lépe se rozejít hned, jakmile to začne, v klidu a po dobrém, než dopustit, aby tě ten druhý nenáviděl, protože mu ničíš život. A znova opakuji, já jsem nikdy nikomu nelhal. A také jsem se snažil neurážet a to ani slovy, ani činy. Nenajdeš žádný můj komentář v tisku, kde bych se nějak nehezky vyjádřil o kterékoliv ze svých dívek. Zato o sobě se pak dočítám někdy takové ohavnosti, že se mi dělá zle. Mezi to například patří i to, o čem jsi mluvila - že vždy všem slíbím manželství, pak si vezmu co chci a opustím je. To jedině, že by ony samy mým jménem se požádaly o ruku. A potom se tak spravedlivě rozhořčily - hele ho, zrádce!

Možná, že jste velmi často flirtoval a dívky ten zájem považovaly za serióznější cit?
A který muž někdy neflirtuje? Jsme mladí, chceme od života dostat všechno. Jsem povahou estét. Nemohu jen tak projít kolem krásných nohou, vlasů ... A otevřeně o svém nadšení mluvím. Byl jsem tak vychován, abych dělal komplimenty, přinášel lidem radost. No a proč ne? Mi také kdekdo říká, že jsem výjimečný sportovec, zajímavý muž ... ale to ještě neznamená, že mé fanynky, kterým je mnohdy kolem 40, možná i 50ti let se rozvedou se svými protějšky a půjdou mi bezhlavě padat do náručí. Totéž se děje i mě. Přece žena, když je opravdovou ženou, takové věci chápe. Pokud chce, odpovídá stejným flirtem a může tak učinit naše setkání na dvě, tři hodiny příjemným, lehkým a zajímavým. Ale jestli má dotyčná osoba něco s hlavou, potom začne za tebou běhat, urážet se, obviňovat tě ze všech smrtelných hříchů. Na jednom milostném zklamání ale život nekončí. Naopak. Člověk z něj vychází moudřejší, silnější, zkušenější. Vždy jsem říkal, že není kam se hnát. A pokoušet se lhát sám sobě. Vždyť lásku člověk může najít i ve 40 nebo 60ti letech.

A vy jste ji našel ve 29?
Ano, viditelně ano.

Jak se to stalo, že vy a Táňa (Totmianina), kteří jste se znali už takovou dobu, jste spolu začali žít až nyní? Dříve jste jeden druhého nevnímali?
A co je na tom divného? Lidi, kteří se zabývají stejnou činností, mnoho spojuje. Jistě, že jsme se s Táňou znali z prostředí závodů, podporovali se jako kolegové, fandili si. Potom jsme spolu trávili čas na turné projektu LP a poznali jsme se blíž. Mi se Táňa líbila už dříve, ale každý z nás měl tehdy svůj život. A potom se tak nějak stalo, že jsem já nebyl zadaný a ona také ne ... Myslím, že jsem měl v životě velké štěstí. V našem vztahu není patos, publicita. Prožili jsme toho oba tolik, že jsme pochopili, že tohle není to hlavní.

Takže svatba není v nedohlednu?
My čekáme děti, takže nakonec se vezmeme.

Už jste vnitřně smířený s tím, že budete táta?
No, abych byl upřímný, pořád tomu moc nevěřím. Dříve jsem si říkal, že to jiní mohou mít takové štěstí, ale ne já. Nakonec, muži asi poznají takové pocity o něco později než ženy. Je to normální. Až uvidím děťátko, pochovám je na rukou, potom vám řeknu jak se cítím. Teď se dívám na Táňu a ničemu nerozumím. Vidím ji stále stejnou, je to tatáž dívka jako dřív.

Už máte varianty jmen?
O tom je ještě příliš brzy hovořit - abychom to nezakřikli


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama