Všichni milovníci krasobruslení séééém :)

"Ještě chvilku ..." Tatiana Tarasova

14. března 2009 v 10:03 |  Novinky
Tatiana Tarasova:


V její přítomnosti mi vždycky bylo zatěžko stěžovat si na život. A to i tehdy, když se mi opravdu moc chtělo. Vždyť každý někdy prochází obdobím, které se zdá nepřekonatelně těžké. Tatiana Tarasovová málokdy svému okolí dovolila pojmout byť jen podezření, že by problémy mohly potkávat i ji. Poslední rok a půl se často objevovala v televizi - upravená, krásná, plná energie a sebevědomí. A přitom ji právě pronásledoval nedobrý rok: ukradli jí auto a vykradli dům. Když jsem začala na toto téma, jen mávla rukou a řekla: "Ale to je taková maličkost. Úplné nic proti tomu, když jsou nemocní blízcí lidé." Celý rok se snažila zachránit prací. Pendlovala mezi domem a stadionem, pravidelně se účastníc všech velkých závodů. Sem tam někomu udílela konzultace, sem tam stavěla programy. Přitom za ní nepřetržitě jezdili sportovci a trenéři z celého světa.

Setkali jsme se na stadionu CSKA v Moskvě ihned po jejím návratu z Helsinek, dějiště Mistrovství Evropy.

Byla jste spokojená s tím, co jste viděla, Tatiano Anatolievno?

Myslím, že jsme reprezentovali na maximum, když mluvíme o současných ruských možnostech. Dosáhli jsme vlastně nejvyšších výsledků, které jsme si zadali, když nepočítám muže. Přesněji - Sergeje Voronova.

Co se s ním podle vás stalo?

Sergej je bezesporu talentovaný krasobruslař a má i nesmírně talentovaného trenéra - Alexeje Urmanova. Ale z toho, co jsem viděla v Helsinkách mám dojem, že Sergej jednoduše málo pracuje. Tím chci říci, málo bruslí celé programy. Nikdo ze špičky krasobruslařů už dávno nebruslí celistvý program jen jednou týdně. Všichni pracují na jistotě svých programů denně - ráno na krátkém programu, večer bruslí volnou jízdu.

Jak by měl sportovec trénovat, to je otázka, kterou mezi sebou musí řešit jediné dvě osoby - sportovec a jeho trenér. Viděla jsem na prověrkách v Novogorsku žáky Alexeje Urmanova, viděla jsem jej jak trénuje a udělali na mne všichni dobrý dojem. Ale Voronov se nakonec ukázal jako nedostatečně připraven k této sezóně. V Helsinkách nepředváděl žádné elementy ani na trénincích, jichž jsou pochopitelně přítomni obvykle i rozhodčí, ale ani při rozjížďce. Zanechalo to strašný dojem. Nikdo nevěděl, jestli ten človíček má takové nervy nebo jestli je mu naopak zapotřebí tak silný stres, jako přímá soutěž nejlepších mužů, aby začal skákat.

K jednotvárné silové práci na skocích není Sergej připraven. Nemá propracované svalstvo. Je to znát na jeho stavu. Sergej nemá podle mne navíc tu váhu, kterou by měl mít. Také si stále stěžuje na pobolívání nohy. Ale ta jej bude bolet. To proto, že Sergej není připraven na velký nápor tréninku. To všechno je věc dlouhé práce - velké práce na ledě, která tady nebyla z nějakého důvodu provedena. Opakuji, že Sergej je velký talent. Ale není atlet. A vyhrávají především dobří atleti.

Když už jsme nakousli to nemilé téma, zeptám se ještě na jednu nepříjemnou věc. Co se stalo v Helsinkách s Maximem Shabalinem?

Já jsem o jejich páru s Oxanou Domninou neměla dlouho žádné zprávy. Všechno se drželo v tajnosti. Ale po dvou operacích Maxova kolene jeho noha stále nebyla v dobrém stavu. Koncem minulé sezóny Maxim jel do Německa na odbornou konzultaci. To byl naprosto nutný krok, ke kterému jsem měla velmi bezprostřední vztah - pomáhala jsem mu organizovat odjezd.

Minulý podzim jsem chtěla letět do USA, podívat se jak Oxana a Maxim pracují. Ale nebylo mi to dovoleno. Natalie Liničuk, u které Oxana a Maxim začali s tréninkem, když odešli od Gorškova, mi dala zprávu: Nechejte mě chvilku pracovat a všechno bude v pořádku. No co už? Liničuk je schopná trenérka. Jestliže ona přistoupila k tomu, aby svůj pár nechala odstoupit ze soutěže, měla k tomu dobrý důvod.

Ale vy jste si myslela, že se mělo postupovat jinak?

Byla jsem proti takovému řešení.

Proč?

Hlavně proto, že přemýšlím jako maximalistka. A vždy jsem byla přesvědčena, že sportovec se nemá vzdát účasti na závodech, kde se již jednou rozhodl vystupovat. Maxim přece vyjel na led v Helsinkách, bruslil, trénoval, všichni viděli jak bruslí. Jeden z těch tréninků se neukázal právě úspěšným, druhý byl naprosto normální. Všechno, co měli "děti" ukázat ve svém programu, to předvedli. A vzdát se dalších soutěží neměli v úmyslu. Ale upadli v povinném tanci, přičemž jejich trenér začal naléhat, aby odstoupili z dalších bojů.

Zachránit se musí sportovci sami. Bez cizí pomoci, s dobrými nervy. Zdá se, že Domnina a Shabalin jsou schopni vystupovat jen tehdy, když je v týmu arbitrů nějaký "jejich" rozhodčí. Sice nijaká, ale alespoň psychologická podpora. A v Helsinkách v týmu rozhodčích pro tance Ruské zastoupení nebylo.

Tím větší se oproti tomu jeví vítězství Jany Chochlové a Sergeje Novického. Jsem za ně velmi ráda. A také za jejich trenéry, Sašu Svinina a Iru Žukovou. Byli schopni sami vychovat pár, na nějž se dá spolehnout. A co více. Chochlové a Novickému byla řadu let vědomě udílena role druhého páru a oni dokázali sami proskočit na místo první. Bez "svého rozhodčího" a bez chyb.

Síla sportovců spočívá zejména v tom, že jsou schopni vyjet na led a spoléhat jen na sebe. Na ledě nesmějí nikoho potřebovat. Nemohou se nikoho přidržovat. Ani trenéra a tím spíše ne žádného rozhodčího.

Mohlo se ale stát, že odstoupení Shabalina skutečně bylo podmíněno silnými bolestmi nohy? Opět?

A proč nikoho nenapadlo mít obavy z tohoto stavu, když loni vyhnali Shabalina na ME vystupovat pouhých 9 dnů po těžké operaci? Na co mysleli ti, co o tomhle rozhodli? Vlastně všechno, co se s ním nyní děje, je zákonité. Sama to víte. Koleno, které prošlo dvojnásobnou plnou operací, bude bolet až do stáří. Bude se v něm hromadit tady jedno, tady druhé a tady třetí. Je nutné s tím umět pracovat, trpět a překonávat bolest. Pokud to není možné, tak skončit se sportem.

Jak byste ohodnotila šance našich sportovních párů na blížícím se MS?

Naše páry se mi oba strašně líbí. Objektivně - nemají zatím na to zvítězit. Ale je vidět velký progres a z toho mám radost.

Vím, že neustále pozorujete práci mladých nadějných trenérů. Moc mne potěšil v Helsinkách úspěch vašeho bývalého žáka Evgenije Platova a jeho tanečního páru, sourozenců Kerrových. Všechny minulé roky z Platova bylo cítit jakési zklamání, že jeho pár neoceňují tak, jak by podle něj měli. Dokážete vysvětlit, proč šel tak dlouho, než se dočkal úspěchu?

To nebylo dlouho. Vždyť, když se zamyslím, Žeňa teprve nedávno sám ukončil aktivní činnost. Od amatérů odešel v roce 1998, potom ještě nějakou dobu s Mayou Usovou vystupovali a soutěžili za profesionály. Potom byl 3 roky mým asistentem a teprve potom zahájil vlastní trenérskou činnost. A trenérská práce, ta potřebuje nejen znalosti, ale i trpělivost.

Když jste zahájila trenérskou kariéru vy sama, myslela jste si to taky?

V mém případě to byla zcela jiná situace. Začala jsem pracovat se sportovci, když mi bylo 19 let a neměla jsem ani ponětí o tom, jak dlouho to může trvat, než přijdou nějaké výsledky. Ale Platov, to je dvounásobný olympijský šampión. K trenérské kariéře přešel po obrovském úspěchu sportovce. Obrovském! Pochopitelně, že v trenérské práci tedy chtěl totéž. Takže čekání se mu zdálo dlouhé. I když jsem ještě před rokem říkala jeho mamince: nepanikařte, Žeňa všechno dokáže.

Jak jste si mohla být tak jistá?

Protože jsem viděla, jak Evgenij Platov postupuje. On miluje práci na detailech. Naučil své žáky dobře bruslit a navíc milovat krasobruslení. Chápat jej. A to je velké trenérské umění. Ale hlavní je to, že společně se svými žáky Žeňa pochopil sám to, co nechápal dříve. Kromě angličanů je u něj také výborný mladý ruský pár. A taky je jeden u Saši Žulina. A několik párů má Lena Kustarovová, která skvěle pracuje se svými žáky. Máme Urmanova, Svinina a Žukovou. Tohle jsou všechno příslušníci toho pokolení, na jejichž trenérskou dráhu jsem tak dlouho čekala. Ještě chvilku - a budu moci s klidnou duší odejít do ústraní.

Už jednou jsme spolu o tom hovořily. Tenkrát na OH v Turíně. Říkala jste, že jste musela přerušit práci s Shizukou Arakawou, protože jste ztrácela trenérskou trpělivost, bez které se ve velkém sportu trénovat nedá. A přesto nyní pracujete s jinou Japonkou - Mao Asadou. Jak vážná je tato spolupráce?

S Mao pracuji méně, než jsem předtím pracovala s Shizukou. Což je dáno především tím, že mám nyní takové nepříjemné okolnosti v rodině. Blízcí mi lidé jsou těžce nemocní. Nemohu se na dlouhou dobu nacházet v Japonsku. Mao u mě pobývala celé léto. Krátký program šla sestavit do Kanady za Lori Nichol a mohu říci, že ta stavba je velkým choreografickým uměním.

Já jsem sestavila volnou jízdu. Vnést do ní dva trojné axely jsem také navrhla já. První vystoupení, zejména všechny skokové prvky dělala Mao pod mým dohledem. Když jsem pochopila, že je schopna ty dva skoky splnit, aniž by přitom trpěly ostatní elementy programu, dohodly jsme se, že ve volné jízdě natrvalo oba axely ponecháme. Nyní pracuje v Japonsku s Mao má pomocnice Žanna Folle. Dennodenně si telefonujeme a tak mám přehled o všem dění. Čas od času, a podle možností, se sama vypravím do Japonska, snažím se doprovázet Mao na všechny její soutěže.

Kontroluje nějak Japonská federace vaši práci? Snaží se do ní zasahovat?

Co vím, rozhodnutí o změně trenéra přijala Mao sama. Společně se svou matkou a s manažerem, který vede všechny její záležitosti. Když se na mne obrátili, ihned jsem nastolila otázku, že by mé příkazy musela převádět do japonštiny překladatelka a musel by být k dispozici japonský trenér pro silová a rychlostní cvičení. Oba mé požadavky uspokojili.

Kolik programů jste sestavila toto léto?

Společně s Žannou jsme vytvořily dva programy pro Evana Lysaceka, který speciálně kvůli tomu přijel do Ruska, kde jej vyslal jeho trenér Frank Carrol. Další dva programy jsme sestavily pro Kanaďana Kevina Reynoldse, který přijel se svou trenérkou Joanne Mac Cload, mou přítelkyní. Vzhledem k tomu, že většinu času pracuji v CSKA s Elenou Vodorezovou, tak jsem aktivně pomáhala sestavit programy všem jejím žákům - Artjomu Borodulinu, Adeline Sotnikovové, Denisovi Tenovi. Pro Mao Asadu jsem vytvořila i exhibiční jízdu - tango.

Už vám přestali vyčítat, že pracujete na Ruském ledě se zahraničními sportovci?

Myslím, že tento problém je už vykořeněný. Specialisté na celém světě jsou ochotni pracovat se všemi, kdo jsou ochotni za tuto práci zaplatit. My přece nejsme agresivně naladěná země, že? Například Ten, se kterým pracuje Vodorezovové, vystupuje za Kazachstán. Máme přece velmi mnoho společného z minulosti a doufám, že před sebou i nadějnou budoucnost.

Vlastně, ještě jeden dotaz k Helsinkám. Co se stalo s další ze svěřenkyn Vodorezovové, Gruzinkou Elene Gedevanishvilli? Vždyť ještě před dvěmi lety ji měli za perspektivní a nesmírně zajímavou a talentovanou krasobruslařku?

Jak trenérku, tak i sportovkyni doslova ubilo neustálé kladení odporu ve spolupráci mezi Ruskem a Gruzií. Ve sportu se musí spolupracovat a ne bojovat. Krásným příkladem je spolupráce mezi Ruskem a Japonskem.

Po té, co v prosinci vyhrála soutěž žen v Rusku Sotnikovová, doslechla jsem se, že děti by v tomto věku neměly být puštěny na soutěže dospělých. Že to je k ničemu. Příliš brzy.

A proč? Pokud je natolik talentovaná a navíc už všechno umí, co s tím uměním má ty roky dělat? Já jsem například velmi litovala, že Asadu nepustili na Olympijské hry v roce 2006, protože měla jen 14 let.

Je vůbec zajímavé dělat program pro 12ti leté děti?

Nesmírně. Adelina se vším souhlasí. Bez řečí a s nadšením předvádí všechno to, co po ni chci. Svého času byli takoví žáci i ve skupině u Stanislava Žuka - Vodorezová a Alexandr Fadějev, kteří uměli více než ostatní. I na nich všechno zkoušeli. Předpokládalo se, že když je Saša nebo Lena schopna vyplnit daný prvek v tomto věku při seriózním tréninku, je možné jej učit i další.

Už tři roky spolupracujete s TV projektem Lednikovij Period. Budete v příštím roce v té spolupráci pokračovat?

V nejbližším období je naplánováno ještě 8 přenosů tohoto projektu. Upřímně vám řeknu - jsem hrdá, že jej mohu vést. Myslím si, že je jednou z nejlepších show v naší televizní produkci. Není to rozvleklý seriál, ale tvůrčí, různoobrazový proces, který se povede zřídka. Proto jsem velmi šťastná, že se jej mohu spoluúčastnit.

Moc se mi líbí, jak pracuje producent tohoto programu Alexandr Fajfman. On je člověkem, kterého se můžete zeptat na cokoliv. A svými znalostmi, hlubokými, skutečnými, odbornými ... má vliv na všechny, kteří pracují s ním. Na Ilju Averbucha, na Sašu Žulina, všechny krasobruslaře. Jim nakonec velmi mnoho dá setkání s hvězdami showbyznysu. S herci, kteří dokáží opravdu vstoupit do své role, s lidmi, kteří mají jiné životní zkušenosti, než oni.

A navíc, pro jedny i druhé jde o velmi vážnou věc. Lidé do projektu přicházejí a vůbec neumí bruslit. A oni chodí i v noci, trénují, učí se, překonávají nejrůznější problémy spojené s jejich velmi nabitým časem. TV show má velmi vysoký rating, sleduje ji de facto celá země. Jen mi chodí tisíce dopisů s poděkováním. Po programech s vojenskou tématikou k nám přišli do studia váleční veteráni a udělili nám svá válečná vyznamenání. Copak to nebyli oni, kdo si zasloužil vyznamenat? Nebyl to Muslim Magomajev, kterému jsme rovněž udělili vlastní téma? Copak se tak nerealizují sami sportovci, ale také baletní mistři? Copak neučíme ty, kdo program sledují, pochopit umění?

Co myslíte, je možné propojit to nejlepší, co vám TV projekt dal s velkým sportem?

Žulin to dokázal! V této sezóně pracuje jako trenér s tanečním párem z Francie, Natalie Pechalat a Fabienem Bourzatem. A podle mého mínění, jejich volná jízda je velmi povedená. Je krásná a nepodobná žádné jiné.

Přesto mě trochu mrzí, že Žulin více pracuje pro show projekty než pro amatérský sport. Je to podle vás v pořádku?


Zadám vám protiotázku. Je možné slušně žít z peněz, které platí Ruským trenérům Ruská federace? Za ty peníze, které platí mně, se žít nedá. Řekla bych vám kolik, kdybych se nestyděla o tom mluvit. Ačkoliv jsem samozřejmě velmi vděčna vedení Ruské federace krasobruslařů, že mi dává možnost tak úzce pracovat s týmem trenérů sborné. Stejně tak jsem vděčná kanálu NTV+ a hlavně Anně Dmitrijevové, že v době, kdy jsem se vrátila ze Států a nikdo mne tady nechtěl, mě nechala komentovat soutěže v krasobruslení. Nechala mě vyjádřit se. Bylo to pro mne nesmírně důležité. A proto i nyní, kdyby mě vzbudili uprostřed noci a požádali o pomoc, udělám všechno, co bude v mých silách.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama